Řada Groverů nedá na listivo dopustit a odpřisáhla by, že vyléčí úplně všechno, jiní jej považují za nežádoucí odpad, s kterým není hodno se zabývat, a někteří z něj vaří „mlíko“ s hnusnou chutí a podivnými účinky.
Málo probádaným způsobem zužitkování listiva je příprava silně koncentrovaného extraktu, který se dá přimíchat do například profesionálního léčiva, krému, salátové zálivky, nebo třeba alkoholického koktejlu.
Příprava je poměrně jednoduchá, rychlá a levná. V první fázi vaříme nasekané a rozdrcené listivo (čerstvé i sušené) ve vodě v papiňáku po dobu několika hodin. Smyslem dlouhého vaření pod tlakem je rozrušení buněčných membrán, které můžeme ještě zefektivnit přidáním třeba jedné kávové lžičky kuchyňské sody (=uhličitan sodný, hydrogenuhličitan sodný, jedlá soda, soda bikarbona, E500) s cílem vyvaření co největšího množství léčivých látek. Vaření listiva v obyčejném hrnci nebo v mikrovlnné troubě zasmradí celý dům. Vaření v papiňáku smrad do značné míry drží pod hermeticky uzavřeným víkem.
Po skončení vaření dámě papiňák na chvíli pod tekoucí studenou vodu, otevřeme a ještě vařící vývar přecedíme přes plátno do jiné nádoby. Zbytky vývaru z listiva důkladně vymačkáme, nejlépe v rukavicích nebo nějakým lisem, protože vývar má ještě teplotu tak 95°C.
Kanabidoidy jsou při pokojových teplotách tuhé krystalické látky. THC například taje (přechází ze skupenství pevného do skupenství kapalného) při teplotě 80°C a CBD při teplotě 66-67°C. Ve vařící vodě se nerozpouští, ale vytváří zde volně plovoucí mikrokuličky, které při poklesu teploty tuhnou. Vývar z listů je hnědozelený a kalný, a před dalším zpracováním je vhodné jej ještě přefiltrovat při teplotě minimálně 90°C přes filtr na kafe.
Ve druhé fázi nalejeme vývar vychladlý na pokojovou teplotu do mixeru nebo šlehače, otevřeme okno a do vývaru přidáme půl až jedno deci hexanu. Hexan je hořlavé nepolární inertní organické rozpouštědlo, čiré a bez zápachu, které se používá například v potravinářském průmyslu (viz Příloha č. 10 k vyhlášce č. 4/2008 Sb. ze dne 3. ledna 2008, kterou se stanoví druhy a podmínky použití přídatných látek a extrakčních rozpouštědel při výrobě potravin.) Prodejci chemikálií v Česku nabízí různé druhy Hexanu v cenách od 400 do 1.500 Kč za litr. Pro extrakci volíme radši dražší a čistější druh s co nejmenším % neodpařitelného rezidua (0,0005%).
Směs vývaru s hexanem mixujeme na nejnižší rychlosti mixeru. V průběhu mixování se na hexan začnou navazovat ztuhlé kuličky kanabidoidů a chlorofyl (zelené rostlinnné barvivo). Při vypnutí mixeru dojde k samovolné separaci hexanu od vody. Roztok kanabidoidů a chlorofylu v hexanu vytvoří zřetelně ohraničenou tmavě zelenou vrstvu, která plave na hladině vodního roztoku (Obr. 1).
Hexan pak oddělíme od vody, smícháme s čistou vodou, protřepeme , „vypereme“, necháme odstát a opět oddělíme. Třeba několikrát. (Obr. 2). Nakonec necháme hexan v dobře větrané místnosti odpařit (na radiátoru, ve vodní lázni, nikoliv však v místnosti s otevřeným ohněm !) Teplota varu hexanu je asi 69°C. Po odpaření hexanu zůstane na dně baňky tuhá směs kanabidoidů s chlorofylem. (Obr. 3 a 4)
Případné oddělení chlorofylu je složité a drahé a proto se s tím nemá smysl zabývat. Pokud budeme exktrakt z listiva požívat jako přísadu do krémů, chlorofyl určitě vadit nebude (naopak, může být prospěšný); pokud extrakt budeme používat jako kapky pod jazyk, chuť se dá nakonec vylepšit například rumovou nebo vanilkovou příchutí.
Do odparku nalejeme několik ml čistého jedlého etylalkoholu a opatrně krátce povaříme ve vodní lázni, abychom odstranili poslední zbytky hexanu. Tuhá směs kanabidoidů s chlorofylem se při zahřátí v alkoholu rozpustí. Extrakt v alkoholu můžeme odpařováním zahustit až na cca 50% koncentaci. Alternativně můžeme tuhý extrakt pomalu, při teplotě max kolem 75°C, rozpustit v kvalitním oleji.
Extrakt pak nalejeme do lahvičky s kapátkem pro lehké dávkování. Skladujeme nejlépe v lednici.
Uznávám, že hexan vyvolává okamžitou nedůvěru. Jenom to slovo připomíná bosoráctví (z německého Die Hexe = bosorka, čarodějnice), ale nemá s ním nic společného. Pouze říká, že hexan (C6H14) má 6 atomů uhlíku.
Zbytky hexanu jsou téměř ve všem, co jíme. V 1 kg tuku, oleje nebo kakaového prášku smí být podle norem až 1mg reziduí hexanu, v bílkovinném nebo mlynském produktu 10mg a v odtučněném sojovém produktu 30mg.
Pokud se při výrobě extraktu z listiva použije 50 gramů hexanu s neodpařitelným reziduem 0,0005%, bude hmotnost rezidua rovna 0.25 mg, což odpovídá reziduu ve čtvrt kilu tuku, oleje, nebo kakaového prášku. Vyrobíme-li pak 600 kapek extraktu k aplikaci např. na kožní ekzém, v každé kapce bude max 0,4 mikrogramu rezidua.
Toxikologický profil Hexanu je zde:
http://www.atsdr.cdc.gov/toxprofiles/tp113.htmlJe to 269 stran v angličtině na stánkách vlády USA. Uvádí, že neurologické efekty u myší byly pozorovány při dávkách 1 g denně na 1 kg tělesné váhy, orální smrtelná dávka byla 15,84 gramů na 1 kg tělesné váhy. Z dermatologických efektů na člověka bylo pozorovnáno zrudnutí kůže po 10-20 minutách po aplikaci 1.5 ml hexanu, spojeno s bodavým a pálivým pocitem. Aplikace 0,1 ml hexanu na kůži nevyvolala žádné klinické projevy, ani neovlivnila proudění krve.
A nyní na jiné téma.
Důvodem, proč masti z květů a listí marihuany mají tak širokopásmové účinky je ten, že její složky, kterých je přes 400, působí proti baktériím, virům, plísním , jsou protizánětlivé a ještě povzbuzují přirozenou činnost imunitního systému. Obsah některých složek je poměrně nízký, a proto má podle mého názoru smysl zdokonalovat návody na přípravu koncentrátů.
Přehledná inventura léčebných schopností složek marihuany je na straně 9 až 12 zde:
http://www.omma1998.org/McPartland-...1(3-4)-2001.pdf
Na obrázku je zbytkové listivo, zbavené svých přírozených ochranných látek, a po týdnu napadené plísní.
Přihlásit se
Registrovat
FAQ
Hledat
