Pegasovy kapky
Po studiu několika stovek stran vědeckých pojednání, diskusních fór a blogů, domácích receptur a pokusů jsem dal dohromady opravdu dostupný, jednoduchý a čistý způsob výroby univerzálních léčivých kapek. Protože jde o způsob, který - dovoluji si tvrdit - nebyl ještě nikde ve světě popsán, výslednému produktu jsem dal název Pegasovy kapky.
Pegas (Pegasus, z řeckého Πήγασος = silný) byl krásný, silný okřídlený kůň, nemanželský syn všemocného boha moří Poseidona a příšery Medúzy. Kdo Medúzu zahlédl, ten zkameněl.
Pegasovy kapky (PG kapky) jsou kanabidoidy a éterické oleje rozpuštěné v propylenglykolu (PG). V malém množství uzdravují, dodávají sílu, někdy i křídla. Kdo si Pegasových kapek ale dopřeje přespříliš, dočasně zkamení.
Pegasovy kapky se dají podle potřeby ředit vodou i alkoholem, lze je aplikovat přes žaludek, pod jazyk, na kůži a také vdechovat ve formě aerosolu.
Suroviny: palice a drobné lístečky, lékařský benzin nebo lékařský benzinalkohol, propylenglykol (z lékárny), destilovaná voda, Fullerova hlinka.
Postup:
Palice a drobné lístečky se rozmělní na co nejmenší objem. Drtit je v mlýnku na kafe, (jak někteří někdy doporučují) je zbytečné. Lepší je zmrazit je a pak rozmělnit /rozdrtit.
Pokud se Pegasovy kapky připravují k vnitřní aplikaci (např. pod jazyk) rostlinný materiál se nejdřív dekarboxyluje; pokud se připravuje roztok k aplikaci na kůži, dekarboxylovat není třeba.
Rozmělněný (popřípadě dekarboxylovaný) materiál se naloží do lékařského benzinu nebo benzinalkoholu asi tak na 3 dny a 2 x denně se pořádně protřepe. Lékařský benzín je směs nepolárních rozpouštědel (pentan + hexan + heptan), které dobře rozpouští jak voskové obaly trichomů, tak i kanabidoidy uvnitř trichomů.
Do hrnce se připraví destilovaná voda (objemově asi stejné množství jako toho benzinu, ve kterém se macerovaly rostlinky) a několik mililitrů propylenglykolu. Nejlépe je začít s poměrem 1 mililitr propylenglykolu na 1 až 2 gramy suchých rostlinek.
Propylenglykol je čirá tekutina, dobře rozpouští kanabidoidy, je ředitelný s vodou, a nepoškozuje zdraví - metabolizuje se na kyselinu pyrohroznovou, která je normální součástí metabolismu cukrů, a ta se pak mění na energii. Teplota varu a odpařování propylenglykolu je až 188.2°C.
Rostlinný materiál se od benzinového roztoku po 3 dnech macerování oddělí přes plátno a dobře vymačká, a roztok se přidá do hrnce s propylenglykolem a destilovanou vodou.
Hrnec se zahřívá na elektrické plotně při otevřeném okně, a za neustálého míchání se benzin odpaří (při teplotách kolem 70 až 80°C, v závislosti na jeho konkrétním složení). Jak při zahřívání ubývá benzinu, ve vodě se začnou srážet vosky a chlorofyl (foto 1). Kanabidoidy zase „projdou“ do propylenglykolu.
Jakmile se veškerý benzin odpaří, voda s propylenglykolem a sraženinami se přefiltruje za studena přes filtr na kafe. Pokud je roztok pro filtrování příliš hustý, jednoduše se naředí vodou. Zaschlé nečistoty, které zbudou ve filtru jsou na fotu 2.
Po přefiltrování zbude žlutobílonazelenalý roztok (foto 3) . Tento roztok se opět naleje do čistého hrnce, uvede do varu, a do vařícího roztoku se přidá asi půl kávové lžičky Fullerovy hlinky.
Fullerova hlinka (attapulgit, palygorskit, smectit) je absorbent, používá se například na čištění sojového oleje od zeleného chlorofylu v potravinářství, a v medicíně proti průjmu (např. přípravek Smecta). V malém množství se dá koupit například v některých prodejnách s potřebami pro výtvarníky. (Viz např.
http://www.kremer-pigmente.de/shopi...G&product=58903)
Fullerova hlinka ve vařícím roztoku za stálého míchání během několika sekund absorbuje téměř všechen zbylý zelený chlorofyl. Roztok se pak opět přefiltruje a po přefiltrování se získá světlý žlutobílonanarůžovělý roztok vody a propylenglykolu s rozpuštěnými kanabidoidy.
Ztráty kanabinoidů čištěním Fullerovou hlinkou jsou zanedbatelné. Čištění použité Fullerovy hlinky s cílem získat z ní nějaké ty zbytkové kanabidoidy nemá ekonomický smysl. Zaschlé nečistoty ve Fullerově hlince, které zbudou ve filtru jsou na fotu 4.
Voda se pak nechá odpařit a výsledkem jsou Pegasovy kapky. Tak jak ubývá voda, barva roztoku se mění ze světle žluté na medovou, až na světle purpurovou (foto 5). Čerstvé Pegasovy kapky mají krásnou citrusovou vůni, která ale časem vyprchá. Skladují se ve tmavé skleněné lahvičce v lednici.
Použití
Pegasovy kapky je sterilní roztok bez nečistot (díky filtrování, čištění Fullerovou hlinkou a vaření). Ukázaly se jako vynikající prostředek proti kožním zánětům, protože se díky propylenglykolu bezvadně vstřebají do vrchních vrstev pokožky. Lze je tak dobře kombinovat i s jinými léčivy proti virům, plísním, infekcím atd.
Také se rychle vstřebají při aplikaci pod jazyk a rychle tak uleví např. pacientům s roztroušenou sklerózou.
Zatím proběhlo několik pokusů s vdechováním Pegasových kapek pomocí tlakového aplikátoru pro astmatiky. O tom až někdy příště.
Zde jsou odpovědi na dotazy, které jsem dostal:
1. všobecné informace o propylenglykolu: např.
www.piskac.cz/pavel/recenze/TIS/PROPYLENGLYKOL.RTF2. dostupnost propylenglykolu: lékárny, bez předpisu, cena asi 100 Kč za 100ml lahvičku
3. dekarboxylace: viz
http://grower.cz/forum/showthread....8563#post8485634. Pegasovy kapky nejsou na prodej. Postup je tak jednoduchý, že to zvládne každá babka.