Moment v tom mám trochu guláš. Pan "Hlava" je pro mě velevážený člověk. Utkvěl mi v hlavě, velice zřetelně dodnes. Tady jde aspoň vidět síla dobré práce. Teda doufám dobré, o carlosovi jsem si taky myslel zcela něco jiného. Jeho panická reakce na mnou založené téma, mě naprosto překvapila.Což jsem psal v sekci představte se.. Každopádně velice mě těší že zde vidím člena hlava..Chápu tedy správně i z toho textu.. Že také tento člen odešel z groweru či byl vyhozen.. ? Pokud ano, o to jsem radši. Jelikož se ukazuje, že pro kvalitu už není na groweru půda, spíše jak tak čtu je to půda kyselá, přehnojená a plná škůdců.. Velmi dobře že někdo toto fórum založil. Kdyby jste chtěli. Mohl bych vám s tím pomoct, se 100% jistotou že odemě podraz nezažijete. Ani když mě naserete. Já prostě neškodím.. Bránit bráním je-li to nutné, ale pozornost se snažím věnovat pouze pozitivním věcem. Velice dobře dovedu rozeznat co je za čárou a co ne. Vyhrožovat, nebo navádět někoho k něčemu špatnému, naproti tomu smysluplné informace které nemají potenciál ublížit či škodit, si nedovolím v životě cenzurovat.. Zkrátka měli by jste zde někoho na koho je spoleh. Především v případě policie. To bych si je vychutnal jak by škemrali o informace, mohli by mi mířit na hlavu zbraní a nedozvěděli by se nic.
Jelikož bolesti fyzické reálné jsem shodou blbých okolností zažíval tolik a tak dlouho, že prakticky jsem se naučil zvládat jakoukoli bolest. Když vám 3 měsíce se v kuse rozpadává osmička za bolesti taková že vás to až paralyzuje.. Když máte na kůži hluboké boláky ze kterých vylučujete všemožné, snad zbytky zkažené zubařské práce hluboko v dásni.. Prostě jsem asi ksichtem vypotil cystu.. Měl jsem cystu u kořene zubu..Už nemám, a to jsem ji měl jít kuchat.. Nešel jsem.. dnes už neleze nahmatat a zkrátka tam není, můj zdravotní stav je o 90% lepší, boláky už doznívají, už jen občas sem tam něco vyběhne, a to jsem měl problémy od puberty skoro do 30ti čím dál horší díry, i můj celkový stav.. Hledal jsem většinu života příčinu problémů a kdyby mě na čelistní chirurgie neodradili svým arogantním výsměchem a slovy že zuby nemají s akné nic společného, možná bych našel příčinu dřív, já dal ale na jeho slova a vůbec jsem si zuby nedával do souvislosti.. Mno až nedávno, co jsem začal hloubkově desinfikovat a čistit celou zamořenou dutinu ústní, se dostavila jasná změna..
Jak sem se dostal k zubům
to netuším, každopádně tohle bude časté. Stručný být nedovedu, a na jeden ráz jsem schopen probrat půl veškerých možných témat..
hold mě strašně baví přemýšlet kam až to jen jde.. Nebojím se přemýšlet. Mějte se a cítím v kostech, že se zde rodí nový čistý zdroj informací, když mě teda nebudete chtít mezi sebe, tak vás prosím moc, zajistěte aby zde zůstala možnost svobody, a nedovolte jakékoli ohrožení. Může zde být velmi vzácné místo a záleží jen na Vás. Čím rovnější bude váš přístup, tím dříve můžete dělat něco, co se vyplatí tak jak si teď ještě nejspíš neumíte představit, já teda ne ani si to netroufám. Ať už věříte nebo ne, na existenci Boha to nic nezmění.
Kdybych nebyl na vlastní oči svědkem existence duše a neviděl ji opouštět tělo, a nebyl svědkem hned na to další série událostí které naprosto vyvrátili vše co jsem si myslel o smrti. Životu.. Třeba ten pocit, že člověk je mrtvý, že nemá v sobě život byl tak zvláštní že ho nelze popsat.. prostě jsem věděl že to tělo na zemi už není člověk, už to byla jen hromada masa.. Do doby než jsem dotyčného nahodil zpět masáží srdce.. přitom jsem opět viděl icítěl a tehdá si stojím za tím, že kdybych měl citlivé měřáky, tak to šlo i změřit, minimálně ten pokles teploty, a možná i vidět, duše vypadá jako vlnící se teplo nad rozpálenou cestou, nebo ještě lépe unikající plyn. Vypadá to totožně a ještě jsem to při návratu zpět do těla cítil jako jasný chladný vánek..reakce která posléze nastala, byla naprosto nemožná, dotyčná osoba, měla zástavu souběhem několika nepříznivých vlivů, stáří, po noční, nemoc a dehydratace. Víte.. moje největší dilema v té době bylo, jak to je po smrti, končí to nebo ne, je tma nebo to pokračuje, ani ponespočtu dokumentů co jsem na tohle téma viděl, jsem jáblbec neuvěřil a pořád chtěl důkaz. Taky jsem jej dostal, přimo pod nos.. Nemusel jsem vylézt zbytu.. a dostal jsem ho v takové podobě, že už si příště dám velký pozor čemu nevěřit a potřebovat více přesvědčit.
No po nahození takového člověka který prakticky měl zástavu z přetížení, vyčerpání, únavy tak čekáte že člověk jestli se vůbec probere.. tak sotva..tedy rozhodně to poslední co bych čekal, já i kdokoli jiný, i proti lékařským pravidlům proti všemu prostě. Dotyčná osoba se probrala způsobem který nikdy nezapomenu. Jednak ten výraz tváře..
dobře teda jde o matku, měla zástavu jednou kolem 3ti ráno když se šla napít..
já vešel do kuchyně zcela instinktivně nepamatuji si že bych něco slyšel, ale tušil jsem.. No přišel jsem ve chvíli, kdy matka doslova vypustila duši, divně se tvářila v dřepu na zemi, očividně nevnímala já taky nechápal co se děje.. Až ve chvíli kdy prostě vydechla naposled.. a já vidě jak z ní začal stoupat ten "plyn" naprosto zřetelně jsem to viděl.. Bylo to šikmo nahoru.. nevím kam co nebo jak. Každopádně jsem si řekl tak to teda né ty sevrátiš.. A začal jsem velice nemotorně masírovat srdce, jelikož matka né že by byla bachratá, ale štíhlá taky není, tak pohnout s jejím tělem byl celkem problém, já ale si řekl mysli, co se stalo ? Nebije srdce asi zástava, mysli, co je srdce ? Pumpa! No tak ji rozpumpuj a kašli na ty kurzy první pomoci.. tak jsem ji jen tak opřel o pevnou překážku a opatrně začal mačkat hrudník.. A nic.. přicházela nervozita tak znova .. nic.. přicházela panika a už jsem zmáčkl hrudník pořádně a bum..
Další dělo pro můj skepticko logický rozum. V ten okamžik nádechu. Jsem takový výraz na matce ještě neviděl, bylo to jako by se dívala na tu nejúžasnější věc na světě, doslova vykulené oči, a ve tváři neuvěřitelný úžas, do toho byla celá napružená a jakoby plná energie, jakoby byla mladá.. těžko se to popisuje.. Evidentně o sobě pár vteřin nevěděla, a mě později došlo že ona chvíli v tom těle viděla to co bylo na druhé straně a já dostal důkaz.. Mno chvíli takto napružená zírala, a já na ni mluvil, po pár vteřinách procitla v tomhle světě, uviděla mě, kuchyň zkrátka že je zpátky její reakce mě naprosto odrovnala...
Ušklíbla se na mě div mě nezdupala.. Dala najevo že tam na druhé straně ji bylo mnohem lépe, a tím ušklíbením jakoby řekla, sakra už jsem zase zpět v tom bolavém těle a zlém světě.. Do té doby, jsem se děsil jediné chvíle a to smrti rodičů, zkrátka mám rodiče rád, a neuměl jsem si představit, že jednou umřou, netrvalo by dlouho a šel bych za nima.. Už se toho ale nebojím, tak jako se nebojím smrti, nebojím se ničeho.. Myslím že až rodiče umřou, nebudu ani brečet.. Protože posléze jsem pochopil, že je uboze sobecké truchlit, že mi vůbec nedocházelo, že tady nejsem sám, a že někdo tady žije a maká pro mě celý život.. Byl jsem do té doby pořád slepý sobec. Až po téhlé zkušenosti vím, že až naši umřou bude to pro ně to nejlepší co může, pochopil jsem že budou na lepším místě, zkrátka od té doby, nejsem schopen si myslím dopadnout špatně, zkrátka jsem přijal smrt takovou jaká je, a sice stejně přirozená jako narození, místo truchlení u starých lidí kteří umřou stářím, bychom měli slavit, protože není větší úspěch jak přirozeně prožitý život. Pak taky, už vím že to smrtí nekončí, a že je klidně možné že celý můj budoucí život budou rodiče sledovat nebo odněkud vnímat.. A já vůl vůbec myslel na to že by mě to zničilo, tím bych jim právě ublížil, oni musí vidět že zvládám život a že netrpím, tak to taky je. Jako bonus tam na druhé straně plně pochopí,o cojsem se snažil a co dělám. Naši jsou totiž naprosto mimo jakékoli tyhle informace co jsem napsal, matka ani tak ne, ale fotr, to tvrdší skeptika neznám. Oni totiž mě stále vidí, jako někoho kdo zkrátka neuspěl.. Ale pro mě není úspěch rodina, práce, poslušnost... pro mě je tohle bezvýchodná past, která klapne okamžikem kdy si uděláte děcko.. Pak musíte držet hubu a krok, a navíc vychovávat, pracovat, no nechápu co ti lidi blázní, navíc v dnešní době..
Odjakživa říkám, že se nedopustím toho že bych do tohoto čím dál horšího světa přivedl nový život..Ani náhodou, zešílel bych, uštval bych se nebo ustresoval k smrti.. Můj potomek by totiž nemohl skončit špatně prostě ne..A právě proto potomka nemám, nedovedl bych jej dostatečně vychovat a uchránit před nebezpečím..Navíc v roce 2030 nastane ródeo, už teď jsou moře kyselé hladiny lezou nahoru, my absolutně bezohledně dál ničíme prostředí.. nevím jestli vám nedochází ale stačí sledovat počasí.. No tak jsem zase napsal trochu víc..
tak raději spočnout.. Jo a hlavně se nebojte, co se stane stane se a nekažme si poslední chvíle života, strachem..